Potkala jsem Elffiho

5.Kapča

28. října 2009 v 9:58 | Rex
Tak tahleta už je předposlední...Poslední ještě není a v blízké době zatím nebude hotová...


5.Kapitola


Bylo poledne a já obědvala.Esme mi připravila párky.Celou tu dobu jsem přemýšlela nad Jamesem.Edward,který se nepozorovaně připlížil,si odkašlal,na znamení své přítomnosti.Ani jsem si ho nevšímala a jedla dál.Jen jsem na Jamese přestala myslet.Talíř už jsem měla prázdný.Je sobota,takže jediný,kdo není v domě,je Carlisle a ti,co jsou na lovu.Šla jsem do svého pokoje.Z nočního stolku jsem vytáhla notebook a zapojila internet. "Díky Bohu za přenosný net."zaradovala jsem se v duchu.První,co jsem udělala,bylo,že jsem si prohlédla e-mail.Žádný nový.Potom už jsem brouzdala po netu.Po asi hodině a půl jsem si vzpomněla,že jsem nedala vědět do baru.Zavolala jsem tam a řekla,že potřebuju pár dnů volna,protože jsem na návštěvě v USA.Volno mi naštěstí dali.Notebook jsem vypnula a dala zpátky do stolku.
"Co teď budu dělat?"zamumlala jsem si,"Už vím!Můžu se pokusit jít najít Jacoba."napadlo mě.
Ale usoudila jsem,že je to blbost,protože upíři nesmí překročit Quiletské hranice.Jedině,že by si vyšel na vycházku do Forkských lesů.Carlisle už přišel domů.Za několik minut přišel i Edward.Ale nebyl sám.Slyšela jsem,jak se v kuchyni představují.Usoudila jsem,že to bude Bella.Šli po schodech nahoru až do Edwardova pokoje.Tam si pustili nějaké Edwardovo CDčko.Dál už mě to nezajímalo.Dole mezitím Emmett uklízel střepy.Já jsem dostala celkem žízeň.Šla jsem si teda do lesa hledat něco k "zakousnutí".Chvíli jsem bloudila po lese,když jsem konečně něco ucítila.Byl to srnec.Přikrčila jsem se do křoví,připravená vystartovat.Vyskočila jsem.Na něco jsem dopadla,ale ta čtyřnohá potvůrka to nebyla.
"Ty si magnet na srážky Victorie."řekl.
Byl to James.Zase jsem ho srazila.
"Promiň.Byla jsem na lovu."
Seskočila jsem z něj,aby si mohl stoupnout.Narovnal se a trošku se protáhl.
"No…vlastně jsem tě hledal.Chtěl jsem ti něco říct."dodal.
"Vážně?A co…"
"No…jak to říct…Seš celkem hezká holka a no…líbíš se mi…"řekl.
"Vážně?No…"řekla jsem a dělala hrozně zamyšlenou,"…to je náhoda…ty mně taky."dořekla jsem a trochu se začervenala.Chvíli jsme si ještě kecali,až jsem si vzpomněla,proč jsem vůbec v lese.Ještě pořád mám hlad.Rozloučila jsem se a znovu hledala tu roztomilou čtyřnohou "svačinku".Lov byl tentokrát úspěšný.Vrátila jsem se zpátky ke Cullenům.Když jsem vešla do vstupních dveří,první co jsem uslyšela,byl tlumený zvuk klavíru.To Edward Belle jenom něco hrál.Šla jsem do svého pokoje.Zapla jsem notebook a měla jsem jeden nov e-mail.Byl od Ery.
"Ahojky Viki.Jasně,že se nezlobím,že jsi musela odjet.Jenom John se na tebe pořád vyptává.Však víš…Ten magor ze střední.A jak se tam máš?Nezlobí tě tam?Váš dům mi teď přijde takový no…prázdný.Když tady teď nejsi.A co…Už ti někdo ve Forks padl do oka?Tak ahojky…Erena"
Hned jsem jí odpověděla:
"Nazdar Ery.To jsem ráda,že se nezlobíš.Johnovi(tomu magorovi ze středí)vzkaž,že o něj nemám zájem.Tady ve Forks je skvěle,ale pořád je zamračeno.Neboj se.Mně by se zlobit neodvážili.Však víš,co jsem udělala na střední Joshovi.Tomu,co pořád mlátil spolužáky.Tak jsem ho zmlátila,že tejden nepřišel do školy.Mno a jeden hezkej kluk by tady už konečně byl.Dneska jsem ho potkala a přiznal,že se mu líbím…Tak uvidíme.Tak pá…Viki"
Pořádně jsem si e-mail zkontrolovala a poslala ho.Potom jsem vypnula počítač a lehla na postel.Přemýšlela jsem nad celým dnešním dnem.Najednou jsem usnula.Nevím,co se stalo,ale po pár hodinách klidného spánku mě probrala tlumená rána.Nadskočila jsem leknutím.Když jsem se podívala z okna,zjistila jsem,že je bouřka,prší a ještě k tomu je vichr.Jediné,co mě ale nejvíc zaujalo bylo moje auto.Leželo v troskách pod kmenem obrovského stromu,který naštěstí nedosáhl k domu Cullenových.
"Aspoň mám teď o důvod víc,kupovat si nové auto."zamumlala jsem si.
Zrovna dneska jsem chtěla jet domů.Nikdo mě ale nemohl zavést,protože všichni Cullenovi nebyli doma a půjčit si jejich auto mi přišlo jako krádež.Musela jsem jít po vlastních.Sbalila jsem si kufry,nachystala deštník a napsala vzkaz na rozloučenou.Vydala jsem se na dlouhou cestu.Musela jsem se snažit,abych mě vítr neodfoukl.
"Ale…ale….Tentokrát pěšky?"ozvalo se.
"To víš Jamesy…Na auto mi spadl strom…Promiň,ale teď nemám čas na vykecávání.Musím být brzo doma."
"Tak jo…"řekl a zmizel na opačné straně silnice.
Po pár hodinách chůze konečně přestalo pršet.Dokonce svítilo slunce.Poznala jsem,že už jsem blízko mého města.Ušla jsem pár kroků a byla jsem u domu.Co mě ale překvapilo,bylo žluté auto, značky Chevrolet Camaro ovázané rudou mašlí,které stálo před mým domem.Přiběhla jsem k němu a dívala jsem se na tu nádheru.Tohle auto jsem si už dlouho přála
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 West West | Web | 30. října 2009 v 20:28 | Reagovat

Ahojky mas krasny blog. Pls mohla by si mi zahlasovat na stranke:
www.disney203.blog.cz/0910/taq-je-tady-druhe-kolo-sonbiiqu#komentare
Vopred dakujem.

2 Abby Abby | Web | 30. října 2009 v 21:58 | Reagovat

Pěkné..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama